Jako malá jsem své dva houpací koně s oblibou zapřahala do rozličného nábytku. Soutěže spřežení jako takové mě ale dlouhou doby nijak zvlášť nepřitahovaly.
V letech 2002/2003 jsem absolvovala vzdělávací kurz Chovatel, ošetřovatel koní pořádaný agenturou Svopap. V rámci tohoto kurzu jsme strávila dva týdny na praxi v hřebčíně Favory Benice, kde v té době působila i rodina Bartákova. A právě v Benicích jsem objevila svět zapřahání a kladrubáků. A už jsme se vezla. Nutno poznamenat, že první soutěž spřežení jsem jako dívák absolvovala o rok a půl později v Humpolci, na Zlaté podkově 2004. Od té doby jsem (s partičkou různého složení, ve které převládala Věrka, Klárka, občas Eliška a případně i jiní) jezdila na valnou většinu závodů. A získala spoustu přátel.
Dalším velkým zlomem byl kurz s Honzou Jelínkem v Kladrubech koncem února 2007. Během tří dnů (za které se člověk dozví nejzákladnější základy a i ty zevrubně) se ze mě stal ještě větší cvok. Slovo dalo slovo a týden po kurzu jsem se octla ve Velenicích, ve stáji Honzy a Markéty Jelínkových (http://www.accos.cz). Do Velenic jsem začala jezdit jednou, dvakrát týdně a tím pádem dostala možnost být u přípravy koní do zápřahu a tyto koně poznávat jak v kočáře, tak pod sedlem. Sezonu 2007 jsem už trávila s Jelínkovými na závodech v ČR i v zahraničí. V březnu 2009 jsem absolvovala ZZVJ -A v Kladrubech nad Labem a začátkem května jsem se octla na svých prvních závodech s jedničkou. Do Semic mi Markéta s Honzou poskytli Quintu, kočáry, jednoduše umožnili mi splnit to, o čemž jsem téměř pět let snila..
V současnosti do Velenic pravidelně jezdím, s Honzou a Markétou vyjíždím na závody a vůbec s nimi zažívám nezapomenutelné zážitky